O zločinu (si) vyprávíme skoro všichni. Vyměňujeme si vlastní zkušenosti s kriminalitou i její kontrolou, předáváme si městské legendy, bavíme se o knihách, filmech a seriálech s kriminální zápletkou, nebo posloucháme hudbu, která toto téma zvukově zpracovává. Významy vyprávění (si) o zločinu však mohou být různé a v mnoha ohledech velmi překvapivé. Vyprávění (si) o zločinu může být vyjádřením obav ze společenských změn, vlastní důležitosti pro pouliční kulturu, politickou manipulací, nebo prostředkem, jak vyprávět dějiny. Crime-talk může být zkrátka tím, čím vypravěč chce, aby byl.
Petr Kupka na několika vinětách převážně z terénního výzkumu ukáže na to, že zločin a jeho kontrola jsou kategorie, jejichž prostřednictvím lidé mohou říkat něco jiného než to, o čem ve skutečnosti mluví. Zároveň ukáže, jak se s tímto poznáním vyrovnávají kriminologové, sociální vědci zabývající se příčinou, průběhem a důsledky zločinu a jeho kontroly.